Pastviny 2015 aneb Indiáni z Rya
... konečně se nám povedlo dokončit zhodnocení pastvinsko-rýmařovské soustředění..
Soustředění malých lyžařů ze SKI KLUBU RD Rýmařov ve spolupráci se SVČ Rýmařov se konalo již tradičně ve výcvikovém středisku FTK UP Olomouc u přehrady Pastviny, opět začátkem července. Bylo nás celkem šestnáct, z toho tři trenéři. Měli jsme sebou letos čtyři prvňáčky, všichni odloučení od rodičů zvládli na výbornou, byť i slzavé údolí bylo jeden večer na programu. Ostatní byli už otřelí táborníci, kteří se spíše těšili, že vypadnou na pár dnů z domu…
V neděli 5. července v devět ráno jsme podle plánu ujížděli směr Žamberk. Cesta příjemně ubíhala, všichni plni očekávání. Přes hráz jsme projeli s jásotem, že už jsme zase tady. Čekaly nás 4 chatky, trochu nevrlá paní šéfová, o to vlídnější personál kuchařek, samé známé tváře.
Po ubytování hned následovala svíčková s knedlíkem na uvítanou, odpolední klid byl spíše zaměřen na důkladné zabydlení se a poté jsme vyrazili již tradičně obhlídnout terén a hlavně nádherné amury, kteří na nás hladově čekali pod hrází. Stihli jsme se i vykoupat a nachytat první bronz.
Večerní program v indiánských kostýmech a slib tří kmenů-Apačů, Hurónů a Komančů byl opravdu moc pěkným slavnostním zahájením našeho soustředění.
Pondělní tréninkový program,dopoledne kolečkové brusle, odpoledne lodě a večer soutěž v pétanque byl věru výživný. Na bruslích téměř všichni ujeli 16km a trasa na kánoích byla osmikilometrová. Usínalo se nám parádně, byli jsme tak utahaní taky díky sluníčku, které si dávalo záležet.
Úterní program byl nabitý k prasknutí. Dopoledne trojboj (běh + hod na cíl granátem, střelba ze vzduchovky a ručkování přes lano) byl opravdu boj o pěkná umístění a všichni do toho dali vše. U oběda se k nám přidal Roliš, nemohl jet současně s námi, protože byl na fotbalovém soustředění, ale byli jsme moc rádi, že si soustředění s lyžaři nenechal ujít úplně. Paradoxně si Pastvin užil jen 24 hodin…
Odpoledne jsme opět vyrazili na oblíbené kánoe s koupáním na naší oblíbené pláži, kde jsme se občerstvili nanuky. Večer nás čekaly indiánské disciplíny jako jsou hod polenem do dálky a lukostřelba. Za laskavé zapůjčení těchto „zbraní“ a ještě lana na ručkování děkujeme Jakubovi Valovi , našemu oblíbenému kamarádovi ze SVČJ.
Večer jsme zpívali u nezapáleného ohně (pro velká horka se nesmělo v blízkosti lesa rozdělávat oheň) a spát jsme šli opět příjemně utahaní. V noci nás probudila bouře XXL. Patnáct minut hrůzy prakticky tábor vyřadilo z provozu. Nešel proud, díky tomu byla vyřazena čerpadla na vodu a nesmělo se tím pádem vodu pouštět, později ještě vypadl telefonní signál. Těch dramatických 15 minut rozhodlo o ukončení pobytu na Pastvinách …ale ještě trochu dramatu, teď když už jsme to všichni ve zdraví přečkali, můžeme už jen s trochou chvění popisovat, co se dělo onu osudnou noc, díky které byl Roliš na Pastvinách pouze plných 24 hodin a my tři dny z plánovaných šesti.
Ve 3:17 „TO“ začalo. Trenéři v jedné chatce s jedním dítkem, všichni jsme vstali skoro najednou a nechápali, co se děje. Připomínalo to konec světa nebo minimálně konec náš. Obloha v jednom světle, proudy vody jako ze sudu, vichřice tak hlasitá, že jsme se v chatce neslyšeli. Vyčkávali jsme, nedalo se otevřít dveře chatky ani evakuační plán úplně nedával smysl. Co dělat, když všechna řešení jsou nebezpečná a prakticky to řešení nemá? Přesně ve 3:33 se bouře utišila a pomalu vzdalovala. Nyní trenér obíhal v pláštěnce chatky, kde se nikde nesvítilo, všude bylo ticho a žádný pláč se nekonal. Ulehali jsme ještě se strachy bušícím srdcem, co když se to vrátí, neměli bychom děti přeci jen někam odvézt, ale kam??? Jídelna zavřená, dřevěná sauna na volném prostranství je snadným cílem pro blesk. Nespali jsme klidně, ale asi jsme přeci jen usnuli. Co nás čekalo ráno za podívanou, tak to nikdo z nás nečekal ani v té nejdramatičtější představě. Že spadne nějaký strom, jsme se báli, ale že vichřice hulón smete pás lesa, tak to jsme vážně zírali a hlavně-že praskají stromy slyšet nebylo… Pás lesa byl smeten, přesto našemu táboru se ničivá mela vyhnula opravdu obloukem. Těsně před táborem změnila směr, obletěla tábor zprava a zase se vrátila k původnímu směru. Ještě teď tomu skoro nemůžeme uvěřit. Vše, co se týkalo „nás indiánů“ bylo nedotčeno. Chatky stály, „jen“za chatkou holčiček spadly dva vzrostlé stromy jiným směrem než na chatku, holky byly statečné jako hrom. Ráno teprve štěbetaly, že byly vzhůru, ale domluvily se na bobříku mlčení, zakázaly si svítit baterkou a choulily se v horním patře chatky. Prý nechtěly, aby je chatka přimáčkla, kdyby seděly dole a taky nás nechtěly budit, abychom se na ně náhodou nezlobili, že se bojí. Holky naše zlatý, my se tak báli a to jsme byli tři dospělí pohromadě! Báli jsme se, že to nedopadne, počítali jsme, jaká je pravděpodobnost, že to žádnou chatku nezasáhne, ententýky dva špalíky, která bude ta vyvolená?
Ještě opařeni jsme po snídaní bez čaje opouštěli tábor a jeli na výlet do Letohradu, 10km vzdáleného městečka. Tam jsme v muzeu Lego staveb vydýchávali noc, v cukrárně slavili přežití všech ve zdraví a do řeči nám pořád úplně nebylo. Odpoledne padl verdikt-odjíždíme., elektrika dosud nebyla v provozu, ani telefony nefungovaly. Nemohli jsme si tudíž zavolat pro posilu Laďu Baslara, který nám na Pastviny vezl bagáž i děti, nemohli jsme zavolat rodičům domů, že evakuujeme tábor a vracíme se domů. Prostě jsme se narvali do jednoho 9-ti místného auta (děkujeme za laskavé zapůjčení ZŠ JelínkovaJ) a jednoho osobáku, bagáž prostě vyplnila kdejakou skulinku a jelo se do Rýmařova. Teprve cestou jsme obtelefonovávali rodiče, kteří ne všichni byli k zastižení, a tak museli vypomoci prarodiče a tetičky.
Ale to není konec, přátelé. Měli jsme hned záložní plán. Spalo se sice doma, ale druhý den na devátou ranní jsme pokračovali v tréninku (soustředění) ve Flemdě, koloběžky, hry, soutěže, posilování. Oběd v restauraci U Alberta byl po koloběžkovém tréninku velmi chutný. Děkujeme panu Albertovi ml. za příjemnou obsluhu a kuchařům za lahodné menu. Na noc se šlo opět domů, děti sice byly proti, ale měly přislíbeno, že poslední noc bude netradiční. A byla. Předcházel jí zase tréninkem naplněný den a oběd v pizzérii Prima pizza. Také zde je nutno poděkovat majitelce a naší dlouholeté kamarádce Irči Tylšarové za báječný oběd-pizzu děti milují, za vřelé přijetí a protekční cenyJ. Večer bylo opět slavnostní, tentokrát ukončení v indiánských kostýmech na zahradě u Gerhardů-1.máje 20, kde se tentokrát sešli i téměř všichni rodiče dětí a společně jsme vyhlásili celotáborovou hru a předali dětem dárky s cenami. Zpívalo se, opékalo, jedlo, pilo, sportovalo, a kdo nepohrl, mohl zde i přenocovat. Nakonec dům trenérů Gerhardových „okupovalo“ jen 11 nocležníků (prvňáčci byli raději doma a Klárka chtěla stihnout rodinnou oslavu, když už to tak dobře vyšlo).
No řekněte, neměli jsme se pohádkově? Bylo-nebylo …a všechno dobře dopadlo…
Za rok na Pastvinách! No, ještě to dobře zvážíme… Tak aspoň…za rok na Soustředění malých lyžařů2016!
Závěrem děkujeme SKI klubu RD Rýmařov a SVČ Rýmařov za materiální a finanční podporu při pořádání soustředění, ZŠ Rýmařov, Školní náměstí 1, přísp.org. za zapůjčení školních pomůcek a sportovního náčiní, Laďovi Baslarovi_BPdesign za tisk triček a diplomů pro malé indiány a dalším sponzorům, kteří podporují sport dětí i dospělých v našem městě. Bez Vás všech, jmenovaných i nejmenovaných by takové skvělé akce nemohly být pořádány. Děkujeme!
Za Indiány z Rya (z Rýmařova, pozn.) sepsali:
náčelníkova žena a trenérka Staňka GerhardováJ ála Měsíční svit
zdravotnice a trenérka Maci Valová ála Sluneční záře
náčelník a trenér Tomáš Gerhard ála Šedý vlk
Fotogalerie:
tominger.rajce.idnes.cz/Pastviny_2015/